Belgie|Den pátý(30.10.)

31. října 2011 v 15:55 | Lenka |  Vytříděný odpad
Last one, congratulations, brave reader!

Celý článek | Přidat komentář
 

Belgie|Den čtvrtý(29.10.)

31. října 2011 v 15:49 | Lenka |  Vytříděný odpad
...two more to go :P
Celý článek | Přidat komentář

Belgie|Den třetí(28.10.)

31. října 2011 v 15:46 | Lenka |  Vytříděný odpad
It's not over yet...
Celý článek | Přidat komentář

Belgie|Den druhý(27.10.)

31. října 2011 v 15:45 | Lenka |  Vytříděný odpad
Nightmare continues...
Celý článek | Přidat komentář

Belgie|Den první(26.10.)

31. října 2011 v 15:43 | Lenka |  Vytříděný odpad
Sometimes, human places create inhuman monsters. -Stephen King

Nojo, neplánovaný zrůdný report of doom. Neberte to, prosím, vážně. Psalo se to tak nějak samo, jsou to víceméně blbosti, postřehy, místy zabíhající do zbytečných podrobností. A taky samozřejmě moje depkaření. Hlavně první a poslední den.
Celý článek | Přidat komentář

Report(ADVíkovské blouznění z druhého blogu)

5. srpna 2011 v 8:16 | Lenka |  Vytříděný odpad
Tak jsem se konečně vzpamatovala z toho všeho stání ve frontách, brodění se vodou na toaletách a pštění a píšu report. Budu si možná hodně stěžovat, ale nebojte, bude to s happy-endem ;)
Hezky bych popsala den po dni, jak už to bývá zvykem, ale na prvé si to už stejně nepamatuju a za druhé si nemyslím, že v zadní části kinosálu se stalo něco zapamatováníhodného. Budou to spíš takové random postřehy, stížnosti, milá zjištění a WTFka, která se k Advíku tak nějak vztahují.
  • Pražská MHD leze do peněz. Nevím, kde jinde bych za necelých pět dní projezdila skoro čtyři stovky. A je hrozně komplikovaná, zvláště ve večerních hodinách. No, ale jezdilo to skoro až do tělocvičny(pokud nějaké trdlo jako já nevystoupí o několik stanic dříve), takže si nemůžu zas tak stěžovat.
  • Fronty jsou fajn, když tam nestojíte sami, čímž ovšem nechci naznačit, že bych si je užívala. Hlavně to čekání na ubytovenky...do té miniaturní haly bychom se nevešli ani bez všech těch obřích baťohů, igelitek a dalších přívěšků.
  • Rozpis do společných sprch byl dobrý nápad, to oceňuju. Ještě by ale mohli příště vymyslet, jak přinutit návštěvníky ho dodržovat. Viďte, pánové. Ke sprchám samotným se radši ani moc nebudu vyjadřovat. Snesla jsem je loni, snesla jsem je letos. Whatever.
  • Konečně, KONEČNĚ jsem viděla Charlo. A konečně jsem pokecala s Lass, All hail Megatron(BTW díky za psychickou přípravu na Starscreamovu smrt. Sice mě to zdrtilo, ale aspoň jsem to čekala.). Tenhle bod je důležitý, zapamatujte si ho ;)
  • Pštitelé jsou zlo, měli by se zakázat. Lépe řečeno, jen ať si pští, ale na někoho, kdo opravdu dělá bordel. K čemuž chci podotknout...nechápu, jak jsme mohli v tělocvičně dělat takový bordel, aby to bylo slyšet až k domům několik desítek metrů daleko. A námitka, že někdo chce spát beztak neospravedlňuje večerku v jedenáct. Vážně, lidi...kdo se chodí na cony vyspat?
  • Kdyby se Pštitelé radši přejmenovali na Rozpouštitele a vypouštitele, koupili Krtka a použili ho na znovuzprovoznění ucpaných záchodů a umývadel, bylo by to mnohem lepší, efektivnější a nikdo by si nestěžoval.
  • Jídlo. Díky bohu, měli i něco jiného, než tousty, tousty a pro změnu tousty. Jedno ze dvou plus miniaturního areálku s názvem KC Zahrada, který sice možná byl vytvořen pro shromažďování většího počtu lidí, ale pochybuju, že horní hranice kapacity se byť vzdáleně přibližuje dvěma tisícům.
  • Druhým plus byl nesporně kinosál a jeho malebné zákoutí vlevo vzadu. Tam se tak dobře sedělo, vymýšlelo úchylárny a nabíjelo mobil...a nechodil tam žádný (pštící) org. A promítání bylo fajn, snad až na Naruta, ale tam jsem se ocitla spíš náhodou, než záměrem a můžu si tedy za způsobené trauma sama.
  • Jinak to ale šlo od desíti k pěti. Ty prostory byly zoufale malé. Whatever, budiž, nemusí být hala jako stodola, loni taky nebyla a šlo to. Ale ty malé komůrky, zoufalé parodie na přednáškové sály, to teprve bylo něco. Ale kdyby byly jenom malé, ještě bych to možná dokázala překousnout. Ale oproti minulému roku jich bylo zoufale málo, všechno se smrsklo do jednoho a ze všech sekcí nakonec zůstala jenom osekaná, zmrzačená torza. Way to go. Hlavně úsporně a efektivně.
  • Dostupnost přednášek taky nic moc, i když jste si vystáli půlhodinovou frontu v úzké chodbičce(a vyslechli si uličníka- denní obdobu pštitele, která neustále pokřikovala "Uličku, uličku"), nemohli jste mít jistotu, že se na přednášku dostanete. V těchto případech většinou opět pomohl kinosál a sedačky "za oponou".
  • Nezničitelné náramky. Jako...WTF? Ten můj vypadal po prvním dnu jako by ho přežvýkala, strávila a vyloučila průměrná jézédácká kráva. A to bylo před sprchou. A pak ubytovenky...zkuste si s taškou v jedné ruce, pánví v druhé hledat peněženku a v ní ještě nějaký pitomý lístek. Proč prostě nenechali ty visačky s přezdívkami jako loni? Nebo nedali všechno na ty náramky? Whatever, again.
  • Nic proti spaní v tělocvičně. MInulý rok to bylo fajn. Letos na mě zbylo místo asi tak metr a půl od záchodků(nechutných a vytopených), takže mi kromě krátkého intervalu, někdy mezi třetí a šestou ráno, neustále někdo lezl přes hlavu a další části těla, taky jsem byla díky dámským diskuzním kroužkům na WC velmi často pštěna a vůbec. Dvě stovky nejsou za ubytování moc, v ubytovně nebo levném hotelu bych podobnou částku dala za jednu noc, ale přece jen, zaplatila jsem si spaní v tělocvičně, ne na nějaké špinavé chodbě. Sice chápu, že sehnat kloudné ubytování pro tolik lidí na poslední chvíli pro organizátory nemohlo být lehké, jako naštvaný návštěvník na to ale sotva budu brát ohled. (A to jsem tam ani nespala tu poslední noc, jelikož Bára měla docela dobrý nápad zdrhnout a vecpat se k její tetě. Sice jsem se tam hrozně styděla a připadala si jako vyžírka, ale zpětně své vlezlosti ani trochu nelituju).
Závěr: Bylo to strašné, ale lidi byli skvělí(až na pár tupců, ale ti jsou vždy a všude) a jsem ráda, že jsem tam jela. Příští rok, bude-li to možné, snad pojedu zase, i kdyby to mělo z organizační stránky zase stát za hovno.
Přidat komentář

Frag Bonecrusher.

5. ledna 2011 v 21:59 | Lenka |  Vytříděný odpad
In. Your. Dreams.

Dneska se mi zdál strašně divný sen. No, já vím, už mi z toho hrabe, ale bylo to něco o Transformers. Už si to přesně nepamatuju, ale myslím, že pokaždé, když nějaký umřel-a že jich nebylo málo-spadla hvězda(tohle je zas z jiného anime, ale tady se mi to líbilo víc). Nevím přesně, co se dělo, jenom si pamatuju, že tam byla spousta krve. Červené-díkybohu, ta jejich je myslím...růžová, i když...vlastně, žádnému člověku se tam nic nestalo. Vždycky nějaký ten Transformer s lidskou krví.
Ten sen už jsem skoro zapomněla, pamatuju si jenom pocity. A to je na tom to nejzvláštnější.
Byla válka, něco se dělo. Oni umírali. A já se cítila tak nějak...v bezpečí, teple, nějakém neviditelném měkkém objetí. Svým způsobem jsem se probudila...snad i šťastná. Nedokážu si to vysvětlit, ale...tak nějak to pořád cítím. Snad si i přeju, aby se mi ten sen zdál znovu. Abych si tentokrát zapamatovala víc, než hromadu drátů namočených v krvi a ten divný pocit.
Já vím, asi jsem cvok, ale poslední tři dny se mi zdálo o škole a byly to nehezké sny. Pravda, o život v nich nikdo nepřišel a vlastně byly docela takové mírné...ale studené a nešťastné.(...no, v porovnání s tím dnešním to zní zvláštně, ale...je to tak). Ani to nebyly noční můry nebo takové ty divné sny, ze kterých se člověk probudí se slzami v očích, a nedokáže přestat brečet, i když ten sen dávno zapomene a zůstane jenom pocit, taková ta bezmoc a odevzdanost.

No, asi byste mi nehádali za týden 18, co?
Radši mlčím:D

P.S. Tohle jsem si nemohla odpustit. A pak se mi o tom nemá zdát:D

Počet komentářů: 3

OMFG.

27. prosince 2010 v 14:14 | Lenka |  Vytříděný odpad
...Oh. My. Fluffy. Guineapig.
Ale fakt. Asi jsem se naprosto zbláznila.

Celý článek | Počet komentářů: 2

...no way back

21. listopadu 2010 v 21:38 | Lenka |  Vytříděný odpad
...on sem nikdo stejně nechodí, takže to asi vyzní jako křičení do prázdné místnosti, ale...co nadělám.

Víte, když jsem kdysi, nevím kdy, hodně dávno, začala koukat na anime, ani mě nenapadlo, že bych na to kdy psala fanfiction. Vážně ne. A tak jsem si hezky psala originální povídky, občas sem vrzla něco na HP a všechno bylo OK. Jenomže pak...a nevím proč, najednou všichni zmizeli, a zůstalo tu mrtvo, a já jsem neměla sebemenší chuť si psát pro sebe.
A tak jsem se na to, slušně řečeno, vykašlala a přesunula jsem se na druhý blog, který do té doby měl spíš vedlejší roli. To bylo ještě docela normální, pár ff jsem napsala a zase hned smazala, ani jsem se neobtěžovala je zveřejňovat. Jenomže...pak přišla Hetalia, a...začala jsem psát fanficy na ni. Nejde mi to úplně ideálně, protože většina pairingů tam je yaoi(slash) a na to moc nemám buňky, ale přece jen, něco už jsem sesmolila.
To je všechno ještě taky docela fajn. Jenomže...
Jenomže teď se najednou všichni vrátili a víceméně navázali na to, kde skončili. A to mě, s odpuštěním, nehorázně sere, protože to já udělat nemůžu. Ano, na tomhle blogu to sice vidět není, ale za tu dobu, co to tu tak nějak...stávkovalo jsem já udělala krok dopředu. Troufám si říct, že se moje psaní zlepšilo. Já vím, je to sebestředné, ale je to tak. Aspoň doufám. Jenomže... nic mě nenapadá. Tak nějak jsem zapadla do světa jednoduchých ff na APH, kde jde vlastně jen o dvě věci: Zmrzačit Ludwiga(a tím uspokojit Charlo) a potom ho nějak dostat do postele s Felim. Spisovatelský duch vyrostl, originalita mě však opustila. Nebo, lépe řečeno, dřímá kdesi vzádu, v zastrčeném koutku mé choré mysli. Mám ji probouzet? Bude to ještě vůbec někdo číst? A nebo mám pokračovat ve fanfikcích na Hetu, u kterých mám jistotu, že to někdo přečte a zhodnotí?

Jestli si tohle někdo přečte, byla bych ráda za odpověď. Upřímnou.

Jop, a chystám sem jeden článek, sice vás asi zajímat nebude, ale já ho chci napsat.
Chci toho vlastně napsat docela dost. Někdy chci opravdu...hrozně moc, vrátit se, na některé věci docela zapomenout, na některé navázat, a některé využít. A možná by to šlo, i když bych ztratila kus sebe. Ale, nehodlám to udělat pro nic.
Počet komentářů: 6

Z deníku promiskuitního háčka aneb Vltava 2010

30. srpna 2010 v 10:46 | Lenka |  Vytříděný odpad
...jo, poprvé v životě jsem se vydala na vodu. No, měla jsem z toho docela obavy, navíc, do poslední chvíle nebylo úplně jisté, jestli pojedu, ale nakonec se to zvládlo a byl to, spolu s Advíkem nejlepší zážitek tohoto léta. 

Celý článek | Počet komentářů: 4

Další články

Kam dál